MOJE CESTA K MOUDRÉ ŽENĚ

Od malička jsem velmi silně napojená na Zemi. Dodává mi sílu, a když potřebuji, choulím se do její laskavé náruče.

Miluji své tělo, neboť je nekonečně moudré. Miluji své nedostatky, chyby a strachy. Pomáhají mi být stále lepší.

Miluji svého manžela a děti. Nejvíce však miluji čas strávený sama se sebou. Jsem věčná optimistka. Vím, kde jsou mé hranice a limity a za ně už nechodím.

Když potřebuji, umím být silná, jinak si plnými doušky užívám své jemnosti, křehkosti a ženskosti.

A jak to všechno začalo?

Vyrostla jsem ve velké, zarostlé zahradě. Věděla jsem, kdo jsem a nepotřebovala jsem to řešit.

Ale pak: „mami, já nechci do školy,“ prosila jsem snad tisíckrát maminku.

Chci ale být hodná holka, a tak dělám, co si rodiče přejí. Na gymnáziu se musím učit všechno a stále nevím nic. Toužím být vším, co se mi líbí, ale nejsem ničím. Zmatek ve mně beznadějně narůstá.

Co je to moje poslání?

Ve druhém ročníku se dozvídám, co je to kalokagathia. Je to označení pro ideál harmonického souladu člověka, vyváženost jeho tělesné i duševní krásy. To mě nesmírně inspiruje a velmi toužím se tomuto ideálu alespoň přiblížit.

Dřu. Učím se jazyky, sportuji, snažím se mít široký obecný přehled… Chci být „celým člověkem“.

V práci mám problém s autoritami. Nejsou to lidé, od kterých bych se chtěla učit, lidé, kteří by ideálu kalokagathia odpovídali.

Po narození prvního dítěte se mi odkrývá nový pohled na tento ideál. Chci harmonii, ne dřinu. Potřebuji se v tomto nelehkém období o někoho opřít. Velice toužím mít ve své blízkosti moudrou ženu. Ale kde ji hledat?

A tehdy mi pomalu začíná docházet, že tou ženou mám být já…

Ale jak se jí stát? Jak být ženou s velkým Ž, ženou ve své síle?

Moje následná dlouhá cesta vede přes vědomý přístup k tělu, ke zdravé výživě a vitariánství. K respektujícímu přístupu k dětem, k oživení láskyplného vztahu s rodiči, k sobě, k sebelásce. To se mi začíná dařit, ale uvědomuji si, že můj vztah s manželem hodně trpí. Vlastně spolu vůbec sexuálně nežijeme.

A tak mi nezbývá, než znovu otevřít temné komnaty. Otevřít dokořán a pořádně vyvětrat. Pustit dovnitř slunce. Přijmout svou vnitřní ženu i vnitřního muže. Zbavit se strachů.

Díky tantře, vědomému milování a vzájemné komunikaci postupně nacházíme cestu zpět k sobě. Náš vztah se stává zdravým pilířem rodiny.

Našla jsem v sobě moudrou ženu, kterou už nikdy neopustím.

Mým posláním je být inspirací, průvodkyní, rádkyní, pomocnou rukou na cestě k vaší moudré ženě, ke kalokagathia, k vaší celistvosti. K ženě zranitelné i silné zároveň. K ženě s velkým Ž.

S láskou a úctou,

Simona