Ženská síla

V úvodním článku se píše: „Musíme pochopit, v čem tkví naše (myšleno ženská) síla.”

Věta přímo pro mě. Protože já teď žádnou sílu necítím. A mám ji vůbec? Kde je? Jsem prázdná. Smutná. Utíkám. Jsem tělo bez duše. Zavírám své srdce…

STOP! Tohle už jsem zažila mockrát. Já přece vím, že ve mně ta síla je. Podle David Deidy je ženská energie nejpřitažlivější silou na Zemi.

Ano, to je. Když ji cítím, jsem královna, jsem bohyně. Všichni to vnímají, ale já to neřídím. Je to jen vedlejší efekt toho, že jsem spokojená a šťastná sama se sebou. Mám se ráda přesně taková, jaká jsem. Jsem ve své síle.

Dobře, vím, jaké to je. Jak se teď ale zase dostat z té prázdnoty do plnosti?

Vyrážím ven do přírody. V její něžné náruči jsem vždy v bezpečí. Přijímá mě s vědomím, že jsem v pořádku taková, jaká jsem. Mohu udělat, vyslovit cokoliv a i přesto zítra zase vyjde slunce, les bude vonět a poštolka bude kroužit nad polem.

Soustředím se jen na svůj dech. To zkrotí neodbytné myšlenky, které se prohánějí mojí hlavou jako divocí mustangové. Sedám si k rybníčku a zavírám oči. Vnímám všechny zvuky, které ke mně doléhají. Cítím, že jsem náhle přítomější. Zase o krůček blíž k sobě. V lese obejmu strom, který ke mně hovoří, a poprosím ho o trochu jeho síly. Na louce tančím za zpěvu ptáků a prosím Matku Zemi o podporu. Jdu domů a zpívám. Sundávám si boty, kalhotky…

O mnoho víc se teď cítím. Cítím své tělo, své boky, svou ženskost, svou energii, svou SÍLU…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *